Do webovek jsem začal šťourat už na základce. Fascinovala mě schopnost cokoliv nadatlovat a za pár vteřin šířit neznaje hranic. Pak jsem objevil i možnost nakouknout nakliknout pod pokličku čehokoliv na monitoru a byl jsem v tom až po uši.
The lowly View Source is a reflection of its time. A simple tool to examine the simple lingua franca of the web.
Zajímalo by mě, kolik webařských kariér tahle drobnost v podobě tlačítka Zobrazit zdroj nastartovala. Říkat počítači textovou formou, co a jak zobrazit, mi učarovalo. Proto jsem už od začátku osciloval mezi grafikou a kódem. Proto jsem dalším studiem zamířil vstříc grafickému odvětví. Kódování jsem se ale nikdy nepustil a postupně si prošel platformy všemožné i nemožné. A že jich bylo!
Blog.cz, na kterém se moc dobře prováděly první CSS pokusy za pomoci legendární encyklopedie. Bloguje.cz, které mi moc nevonělo. Hostovaný, český a bohužel již mrtvý systém RS2, který se dal ohnout až za roh. A když jsem ho jednou sundal nadobro, poslal jsem jeho vývojáři heslo do administrace a opravil mi ho.
Pak hostovaný Drupal, který mi nevoněl vůbec. WordPress.com, který se dal poměrně ohýbat, ale ne dost. Čisté HTML, když jsem se nechal zblbnout, že to bude řešení jednodušší na údržbu. A konečně hostovaný WordPress, který oddřel spoustu práce sám a postupem času přestal padat. Nebo jsem spíš přestal zkoušet hovadiny a ustálil si workflow. 🙃
I když jsem neměl co říct, vždycky jsem nějakou formu osobního blogu nebo stránky měl. Střídaly se domény i technologie, ale i přes prvotní bariéry, jako byl šnečí internet se znělkou, mi to vydrželo.
Dvanáct let, jak se mi teď — v roce 2019 — jen tak mimochodem zmínil WordPress.com. To už je slušnej koníček. Ačkoliv je dobře, že všechny ty webíky pomřely, doufám, že tenhle bude výjimkou. Schválně jestli vydrží další dvanáctku, aniž by se z něj stal ležák.
