Kdo ví, kde budu zítra

Ke knižnímu rozhovoru s Tomášem Etzlerem mě přivedl jednatřicátý Brocast. Pokud se do něj zaposloucháte, doporučuji vypnout a koupit raději samotnou knihu, protože podcast je velkým spoilerem první poloviny.

Tentokrát si vypíchnu jen jednu citaci za všechny. Ostatně dobře shrnuje celkovou náladu knihy, která rozhodně stojí za přečtení a dá se stihnout za den.


Tomáš Etzler o tom, jak byl verbován mormonskou komunitou po příjezdu do vysněné Ameriky:

„To nic není, to je jenom takový big boys club.“

Připomínalo mi to, jak mě lákali do komunistické strany, když jsem nastoupil do Československé televize. Že jsem mladý a že bych mohl jít ostatním příkladem. Věděl jsem, že člověk musí v životě dělat kompromisy. Ale taky, že existuje hranice mezi kompromisem a prostitucí. A já jsem ji nepřekročil v roce 1988 v Československu a nechtěl jsem ji překročit ani v roce 1992 v Americe.


Autoři: Tomáš Etzler a Jindřich Šídlo

Po koupi Kindlu jsem začal číst ostošest. Zklamáním ale byla těžká práce se zvýrazněními, kterou nevytrhla ani integrace Goodreads. A protože se stejně nechci zamotat do další sítě, rozhodl jsem se tyto knižní útržky pro pozdější referenci archivovat alespoň touto formou.