Logo se bere za základ. Vizuální stránku značky ale vzájemným doplňováním podpírají všechny prvky.
Představme si značku jako stůl a její prvky jako jednotlivé nohy. Těch máme bohatou zásobu — písmo, barvy, fotky… — a k podepření (rozpoznání) jich často stačí pár. Naopak když je jich použito moc, nedá se ke stolu ani sednout. Výsledný vizuál je přeplácaný a utápí myšlenku.
But the logo is just the start – an entry point for the viewer to go deeper and discover more about what the brand stands for, and the role it can play in the viewer’s life. Over time, the logo moves aside to reveal a larger system.
Nejenže tedy není nutné všude matlat logo, možná není vůbec potřeba. Někdy mu podmínky zkrátka nehrají do karet. Ne vždy a všude lze nasadit grafika. 🪂
Proto Harcovníci logo nemají:
Na koleni se bude tvořit i nadále, ale to nemusí být nutně překážkou. (…) Stačí ve Wordu zvolit správné písmo a i ten nejobyčejnější dokument se může přiblížit novému stylu. Odpadají tím také starosti o formát a kvalitu podkladů.
Původně myšlenka vznikla tak, že jsem s logem navrhovaným v bakalářce, v rámci které jsem vizuální styl tvořil, prostě nebyl spokojený. Takže jsem ho zahodil a přešel k čistě textovému vyjádření.
A nakonec jsem se zbavil i drahé Effry a nahradil ji písmem dostupným zdarma. Oba kroky používání značky zpřístupnily všem a posílily ji. I když nemá logo.