UX mýty jsou autorizovaným překladem původně anglické série, kde tento článek vydal Zoltán Gócza jako Myth #16: Search will solve a website’s navigation problems.
Lidé weby obvykle skenují a hledají u toho specifické slovo, do vyhledávání se pouští teprve pokud nemohou najít vhodný navigační odkaz. To platí pro většinu webů, nicméně v případě knih, DVD, CD a počítačových her, tedy produktů, jejichž název nebo autora již znají, jdou rovnou vyhledávat.
Věci lidé lépe rozpoznávají, než si je pamatují. Je mnohem snazší a rychlejší kliknout na odkaz, než vyplňovat hledaný výraz: nemusíte spontánně přijít se správným výrazem nebo dumat nad synonymy a pravopisem.
Studie a články o tom, proč navigační odkazy fungují lépe, než hledání
- V článku Navigation is more important Gerry McGovern říká, že „provedli rozsáhlé testování s technickým publikem. 70 procent zahájilo úkol kliknutím na odkaz, 30 procent použilo vyhledávání.“ Tvrdí, že je rychlejší a přirozenější používat navigační odkazy místo psaní hledaných výrazů.
- Tým v UIE Jareda Spoola při studii zkoumající preferenci vyhledávat nenašel žádné převážně vyhledávající jedince. 20 % účastníků ovšem upřednostňovalo a využávalo pouze odkazy. Zjistili také, že vyhledávání je obvykle použito ve spojitosti s knihami, CD, DVD a hrami a v případech, kdy se uživatel zasekne. — Are There Users Who Always Search? a UIE podcast
- Nadřazenost schopnosti rozpoznat oproti schopnosti vybavit si je řešena v knize Universal principles of design. Kniha také radí „minimalizovat potřebu vybavovat si, kdykoliv je to možné. Používejte snadno dostupná menu, vizuální nápovědy a podobné nástroje, aby byly dostupné možnosti jasně rozpoznatelné.“
- Jeff Johnson na UXmatters říká, že při rozpoznávání není třeba zapojit mozek a prohledávat vzpomínky, proces je proto instatní.
- Tento fenomén je reflektován také v evoluci z prostředí příkazové řádky do grafického rozhraní. První řešení nutilo lidi lovit příkazy z paměti, druhé jim je všechny přehledně servírovalo.
- Stejnou věc řeší mýtus č. 6 v UX Myth list od Keitha Langa.