GR131 je turistická trasa protínající celý Kanáry. Část vedoucí přes Tenerife pak měří kolem 85 km a je známá svym převýšenim, díky čemuž se tu zároveň scenérie střídaj jak lusknutím prstu.
Spát se dá (i když nemá) s trochou plánování pod širákem a se stanem se nebylo třeba zatěžovat. Kvůli všeobjímajícímu suchu se ovšem pronesou zásoby vody, ani s filtrem si totiž neškrtnete. Je nutný ji tedy tahat víc a neustále dokupovat. Příště bych si díky tomu ale dovolil nebrat tolik jídla a přikupoval taky. Krosna by se tak dala pohodlně stlačit i pod 10 kg.
Dost se řeší směr, kterym stezku jít, ale zpětně mi to přijde jedno. Na výběr je buď mezi ostrym vystoupánim hned zkraje nebo pomalym šouránim z druhý strany. Za mě tuhlec ostřejší variantu.
1. den 10 km (↗ 724 m & ↘ 36 m)
Do Arony jsme se po nákupu zásob dokodrcali kolem poledne. Plán dne bylo v podstatě jen dlooouhý stoupání. Po cestě to z kuchyně El Dornajo v Ifonche naštěstí vonělo tak, že jsme museli na chvilku zastavit.
Vzhledem k dalšímu brutálnímu kopci před náma jsme ale na posilněnou lupli akorát párek piv. Na místo pro spánek jsme přesto i proto ani nedošli a byli rádi za první rovnej plácek.
Výhled z první „ložnice“ kompenzující úvodní zdrcující výšlap
2. den 13 km (↗ 871 m & ↘ 350 m)
Následoval sestup do Vilaflor de Chasna, vesnice sice přímo na trase, ale nešťastně umístěný do ďolíku. Je v ní ovšem skvělá restaurace Casa Pana. „Něco jako guláš“ z kozího masa i vepřová panenka z grilu jsou epesní.
Vyškrábat se pak s plnejma pupkama do ~1 800 m n. m. na místo pro další spánek už taková lahoda neni. Musíme ale dojít co nejdál, ať další den tolik nebolí. Nebude lehkej.
Klidná vesnička v kopci, bohužel umístěná spíš pod
Španělé obecně moc neprahli po narovnání stezky, takže člověk pořád zbytečně stoupá, klesá i obchází
3. den 20 km (↗ 758 m & ↘ 450 m)
Stoupání hned od rána, navíc na nejvyšší bod trasy 2 406 m n. m., bolelo hlavně psychicky. Obzvlášť monotónní kilometrová rovinka vedoucí podkluzujícim lávovym štěrkem.
Úmornější pak už byla jenom představa dalších 25 km od Pico de Teide, vedoucích převážně rovně pouští. Naštěstí padl návrh nehuntovat si kolena a 10 km z kopce z Portillo Alto do La Orotava radši popojet busem. El Refugio de María tu na poslední chvíli poskytl skvělej azyl.
4. den 10 km (↗ 970 m & ↘ 417 m)
Busem jsme se k poledni — tak trošku za trest — vyvezli jen do Aguamansa a místo včerejších vynechaných kilásků zdolali aspoň bonusových 100 výškových metrů nutných pro návrat na stezku. Přece se k ní nebudem vozit.
Pak už to popravdě ubíhalo samo a okolí jsem moc nevnímal. I převýšení tisíc metrů se už stalo tak nějak rutinou, i když ujít kvůli tomu za den jen deset kilometrů je dost demotivující.
5. den 21 km (↗ 587 m & ↘ 1 322 m)
Zkopec pro poslední den se ukázal bejt i dost dokopec. Batohy už ale naštěstí nebrzdily takovou zásobou jídla a aspoň se bylo na co těšit. To jsme si aspoň mysleli.
Cílová La Esperanza se bohužel ukázala bejt prdelí světa, takže jsme zapadli do jedinýho otevřenýho podniku, místního pajzlu s epes igelitovým ubrusem. Po nešťastnym pokusu o steak nezbylo, než si radši jít koupit fuet a najít sprchu.
Chvíli jsme i uvažovali, na kolik dní bychom stáhli cestu zpět, ale vyhrál pud sebezáchovy