Chybama se člověk učí. Takže, jak jsem tři roky zpátky sám sobě poradil, tentokrát jsem Krkonošskou pivní začal v Peci a trasu táhnul přes Sněžku.
A nakonec jsme byli rádi, že bus do Pece vůbec dorazil. Místní pivovar proto šel z plánu stejně pryč, ať tak-tak dojedem aspoň k Trautenberkovi na Pomezky. Za (litrovou) hubičku taxíkem, protože poslední bus už dávno jel.
Pár kousků před zavíračkou, pár do ruky a směr přístřešek. Na Jelení ale napadlo přespat i jiný, takže jsme to protáhli a nakonec spali stejně pod stolem širákem u stolu.
Já si v klidu posnídal Trautenberka, slušně pozdravil všechny kolemjdoucí mířící na východ slunce a jakmile se probudil zbytek, vyrazili jsme na Sněžku taky. Stejně jako půlka republiky. Hlavní rada od místňáka byla vypadnout, kam nevedou lanovky. A taky jo, postupně přes Luční, Výrovku a Rozcestí.
Kousek se nabízela útulna, kterou ovšem někdo okupoval už od dvou, aby měl jistý spaní. Okolí pak bylo posetý deseti dalšíma neubytovanejma. Status atypickýho přístřešku ho holt vytěžuje víc, než obyč přespání.
A s tim se my, přicházející v osm posilněný veselejma borůvkama, nemužem rovnat.