Proč by někdo v roce 2019 opouštěl „socky“ a vracel se k RSS? Chronologické pořadí příspěvků a absence stupidních algoritmů umělé inteligence jsou jen některé z důvodů.
Zkrátka a dobře, z mobilu jsem smazal Twitter, Instagram i YouTube a pořád žiju. Líp. Díky RSS totiž nemusím kontrolovat každou bezednou timelinu zvlášť, ta v Inoreaderu zvládne všechny spojit do jedné, podle pravidel pročistit a nastavit jasné mantinely.
Bez ohledu na zdroj mám informace rovnou kategorizované. Věci k webařině jsou prostě ve stejné složce, ať už jde o nové video z YouTube, newsletter nebo tweet. Není tedy nutné informace třídit v hlavě a stačí jednou za čas projít znovu naplněné složky bez přepínání tématického kontextu.
Zároveň můžu všechno přefiltrovat (i přes RegEx!) a v kombinaci se statistikami získat přehled nad tím, co doopravdy čtu a co můžu ze zdrojů s klidem vyhodit. Mnohem snáz se tak předchází informačnímu zahlcení. Klidně se můžu úplně odstřihnout od internetu a vše důležité mi čtečka podrží, dokud to sám neoznačím za přečtené nebo dále nepotřebné.
Už jen třešinkou je fakt, že se nevážu na konkrétní platformu (dříve Twitter) a její možnosti. Nevzdávám se tak kontroly nad tím, co, kdy a také jak vidím. Už i Twitter totiž naskočil na Facebookem vyvolanou vlnu machinace s timelinou a snaží se primárně cpát „nejlepší tweety“.
A i když jsem zmínil konkrétně Inoreader, pořád se jedná pouze o vrstvu nad RSS. Šikovnou, ale jen vrstvu. Kdyby jednoho dne napálili cenu nebo zavedli nové (ne)funkční změny, můžu prostě vzít seznam odběrů a jít jinam. Třeba Feedbin se zdá jako dostačující alternativa. Zatímco pro aplikace nad Twitterem je omezující hlavně API, pro RSS jsou možnosti daleko širší.