Po Barceloně a Madridu, kde jsem cestu zkrátil letadlem, jsem s Interrailem fakt chtěl aspoň Itálii prodrncat vlakem. Konkrétně doletět do Neapole a přes Řím, Florencii a Alpy dojet domu. Italové tomuhle plánu ale nefandili.
Neapol (2 h letadlem za 2 000 Kč)
Mam neskrývanou úchylku směrem k neapolský pizze a to byl jedinej důvod sem vyrazit, jinak je to špinavý přelidněný město. Ale ta pizza… 🤤 Ta se mi projevila na mírách, 90/60/90 už do plavek negarantuju.
Jsou tu pizzerky tradiční, moderní i ušmudlaný. Tradiční Brandi je přisuzován „vynález“ margherity. L‘Albero dei Visconti patří k moderním, kde se to naopak snaží posunout dál. Ale „ušmudlaný“ podniky vydávající jenom do krabice převážně místňákům byly stejně nejvíc, třeba Giuliano.
Permanentní šrumec a všudypřítomná posedlost fotbalem
Národní archeologické muzeum MANN
Všechno posprejovaný, auta domlácený a hlavně nezapomenout na Maradonu, místního boha
Řím (1h cesta + 450 Kč za místenky)
Musel jsem ale odjet dřív, než bych neprošel dveřma rychliku. Na ty je jako ve Španělsku povinná místenka, ale aspoň se dá koupit online. Teda někdy. Přímo Interrail místenky nabízí, ale v aplikaci je koupit nejde vůbec a přes web tak jednou ze tří.
Cestu do Říma i Florencie proto zachránil Italiarail s vyšší přirážkou, ale aspoň funkční. I tady ale byla skrytá bojovka, k rezervaci je potřeba „passholder number“. Ukázalo se, že jde o „pass cover number“, který mobilní verze Interrailu automaticky nedostává, ale je možný si ho vygenerovat.
Colosseo
Fontana di Trevi
Velikosti Pantheonu fotky ani zdaleka nedělaj dostatečnou službu
Florencie (1,5h cesta + 450 Kč za místenky)
Při studiu dějin umění jsem toho pochytil tak tak na prolezení státnicema, ale renesance byla dycinky ta zajímavější. A ve Florencii se docela projevila, i když je teda maličká a nebejt galerií, jde jí prošourat za půlden.
Co já se v Assasins‘s Creed po Santa Maria del Fiore našplhal
Ponte Vecchio
Tirano Milán (2h cesta + 350 Kč za místenky)
Z Tirana pak vede Bernina Express, velmi panoramaticky-alpská záležitost, na kterou vyšla místenka na 650 Kč. V přestupním Miláně se ale odehrála neskutečná shitshow, takže ani přivstat si na pátou nebylo dost.
Předestřu původní plán: Florencie → Milán za 2 h, Milán → Tirano za 3 h a konečně Tirano → Chur vyhlídkáčem za 4 h. Skvělej plán s dostatečnejma rezervama, akorát že vůbec. Italové ho sabotovali hned v druhym bodě, když všechny schůdný spoje zrušili nebo zpozdili. Tahlec pandemie postupně postihla většinu spojů a nešlo se dostat v podstatě nikam. Od desíti do tří jsem bouchal různý kombinace v naději, že to přece pude a nakonec domu zvolil alternativní dopravu.
I tohle je občas Interrail, ale i přes všechny neduhy to za to ve finále stálo?