Evropa vlakem s Interrailem, jaro ’23

Za uplynulý tři měsíce jsem díky Interrailu viděl Kodaň, Brusel a Amsterdam, Barcelonu a Madrid a v poslednim výjezdu Neapol, Řím i Florencii.

Interrail Global Pass

Jde v podstatě o jednotnou lítačku na vlaky ve 33 zemích Evropy. Víceméně si teda stačí vybrat, jak dlouho a pro jakou třídu bude platit a naskočit na vlak.

Systém teda neni úplně free‑pass na všecko. Dopravci maj různě svoje pravidla, povinnost místenek a tak. Ale! Neni to o slepym trefování podmínek, oficiální appka je schopná to poměrně dobře vyspecifikovat předem.

Díky výročí navíc byla 50% slevinda, tak jsem to vzal rovnou na tři měsíce do druhý.

Proč druhou třídu?

Ze zkušenosti lidí to vypadalo, že nemá cenu za první třídu připlácet. A potvrdilo se, že naše první je venku spíš druhá nebo ani třídy nemaj.

Proč rovnou tři měsíce?

Vzhledem k tomu, že cena mezi variantama 1/2/3 měsíce neroste násobně, ale velmi, velmi líně, nebyl důvod kupovat kratší. Trojnásobek cestování byl za příplatek ~3 tisíc a to jsem v nejdražší věkový skupině… 👴🏻

Zároveň jsem úplně nehodlal zběsile drandit sem a tam. Stejně jsem se musel různě vracet na rodnou hroudu, takže jsem si delšim lístkem z hlavy smazal potřebu spěchat. Místo toho jsem volně projížděl vytyčený špendlíky a zdržel se, kde bylo fajn. Nebo se holt zrovna nahromadila práce.

Kolik si tak člověk připlatí?

Ne vždy stačí lítačka, takže kromě 10 000 Kč (v plné ceně 20) jsem navíc platil za:

  • 5 povinných místenek = 1 750 Kč;
  • 1 propadlou místenku = 650 Kč (viz zakončení Itálie);
  • 2 cesty po ČR = 700 Kč (viz Brusel s Amstrem);
  • 3 zkratky letadlem = 6 000 Kč.

Poučení

Ve finále to bylo fajn a ze seznamu měst k navštívení jsem si jich dost odškrtal. Když pominu absenci jednotnýho portálu, který by uměl najít všechny spoje a zároveň je bez dalších zádrhelů rezervovat, mělo to vlastně docela hladkej průběh.

Logistika

Vlak je o dost příjemnější, než letadlo. Víc místa, míň prohlídek tělesnejch dutin a nádraží jsou typicky v centru, takže přesun na ně je rychlovka.

  • Časově je dobrý si cestu občas rozdělit a přespat (viz Kodaň).
  • Vyplatí se při plánování počítat se zrušenim nebo zpožděnim jakýhokoliv vlaku a tudíž nejezdit poslednim možnym (viz Belgie). Ale někdy se to sesype celý a nejde než sedět a kochat se nádražní apokalypsou (viz úprk z Itálie).
  • Občas dává smysl do cílové země radši doletět (viz Španělsko).

Interrail

Případná povinnost místenek dost šlape po hlavní výhodě Interrailu. Už prostě nejde naskočit na jakejkoliv vlak nebo další, pokud ujede. Jinak je to ale fajn, jen je třeba počítat s občasnym klackem pod nohama šutrem na kolejích.

  • Aplikace hledá spoje poměrně dobře, ale je třeba zkontrolovat, že zbytečně neobjíždí dopravní uzel, nenašla navazující spoj s nutností přejít na jiné nádraží a hlavně zda neexistuje i spoj, o kterém ví jen IDOS (viz Španělsko).
  • Aplikace neumí rovnou koupit místenku, to je třeba řešit přes web, který se občas šprajcne. Pak je třeba dohledat alternativní portál nebo, aby toho nebylo málo, se dostavit někam na pobočku (viz španělský extrém). Člověk proto permanentně přeskakuje mezi aplikacema a webama, porovnává a doufá, že všechno klapne.

České dráhy

Přejíždět hranice po vyplácání in & out části Interrailu je levnější dělenym stylem (viz Brusel a Amsterdam).

Práce

Neměl jsem tohle cestování jako stopro dovolenou a spíš jsem zkoušel režim podobnej nomádění v dodávce, akorát bez řízení.

Nakonec jsem našel balanc mezi prací a volnem, ale občas je to na palici. Jakmile jsem nepracoval nebo necoural městem, bylo třeba vymyslet další místo, hotel a přejezd. Leháro teda nehrozí.

Odkazy do záložek